Moravská galerie připravuje výstavu věnovanou Inez Tuschnerové, jejíž jméno je i ve světě známo především díky inovativnímu zpracovávání netkané textilie art protis. Práce s unikátní technologií vyvinutou v 60. letech v Brně jí poskytla možnost volného abstraktního sebevyjádření, což by ve volném umění nebylo možné. Na události v srpnu 1968 zareagovala objektem Střelnice, který byl prezentován na prestižním bienále tapiserie v Lausanne. Moravská galerie toto dílo představí veřejnosti po bezmála čtyřiceti letech. K vidění bude na retrospektivní výstavě Inez Tuschnerové v Pražákově paláci od 14. září. 

Československo bylo vedle Polska a Jugoslávie jednou z nejdůležitějších zemí, odkud vycházely zajímavé osobnosti soudobého textilního umění. V roce 1968 se mělo v Praze konat Mezinárodní kolokvium tapiserie za účasti domácích i zahraničních teoretiků a umělců. Začátek byl naplánován na 21. srpen. K jeho realizaci z politických důvodů nikdy nedošlo.

Inez Tuschnerová byla svobodomyslná, svérázná osobnost a okupace vojsky varšavské smlouvy v srpnu 1968 na ni proto velmi těžce dolehla. V období normalizace, v letech 1970–71, začala pracovat na svém díle Střelnice. Jedná se o objekt kombinující tkanou tapiserii představující strom s figurami z art protisu a aplikovanými terči. Na základě fotografie malého modelu byla Střelnice vybrána pro prezentaci na prestižním Mezinárodním bienále tapiserií v Lausanne. Dílo o rozměrech tři a půl metru na výšku a přes dva metry na šířku však nemohla vytvářet ve svém malém ateliéru na ulici Česká, realizovala je proto v suterénu JAMU. Její přítel, významný brněnský skladatel Pavel Blatný, pro Střelnici složil hudbu, jež mísila výstřely s duněním a energickým maršem. Sama Tuschnerová dílo doprovodila svým oblíbeným mottem: „Jsme hrdí na to, jak statečně snášíme rány osudu, ale zatím je to jen nedostatek odvahy vzepřít se jim.“ 

Bienále v Lausanne navštívil i slavný rakouský malíř Oskar Kokoschka, u něhož Tuschnerová krátce studovala. Vstup vojsk do ČSSR se ho také silně dotkl (jeho žena byla Češka), ale nové formy tapiserií, což byly většinou prostorové objekty, se mu příliš nezamlouvaly. 

I přes jasně negativní podtext mohlo být dílo součástí zahraničních i domácích výstav – Tuschnerová byla pojímána především jako tvůrkyně užitého umění, které nebylo shůry až tak sledováno. Navíc byla velmi zdatná ve zmiňované technologii art protis, což byl pro socialistický stát důležitý vývozní artikl. V Československu byla Střelnice prezentována v Domě pánů z Kunštátu v roce 1979, v roce 1981 v Horácké galerii v Novém Městě na Moravě, kam ji Tuschnerová darovala, od té doby dílo nebylo vystaveno. Moravská galerie tak Střelnici, která svým uměleckým ztvárněním komentuje invazi sovětských vojsk, představí veřejnosti po bezmála 40 letech. Vzhledem k tomu, že se hudba Pavla Blatného nedochovala, doprovodí dílo skladba brněnského skladatele Jaroslava Šťastného alias Petera Grahama. 

Život Inez Tuchnerové (1932–2015) byl těsně spjat s Brnem – navrhovala kostýmy pro brněnská divadla, na JAMU vyučovala kostýmní tvorbu, mezi její blízké přátele patřili výtvarníci Dalibor Chatrný, Jiří Valoch, spisovatel Milan Kundera nebo skladatel Pavel Blatný. Jako jedna z prvních umělkyň začala velmi kreativně pracovat s technikou art protis. Její unikátní textilní objekty či dekorativní stěny byly i za socialismu prezentovány na mezinárodních výstavách a veletrzích.  

Projekt Kateřiny Šedé Každej pes jiná ves měl premiéru v Moravské galerii v roce 2007 v prostoru Atria v Pražákově paláci. Následně se s ním umělkyně prezentovala na prestižní mezinárodní přehlídce Documenta 12 v německém Kasselu. Kateřina Šedá si vytvořila opsáním jmen ze zvonků adresář tisíce rodin z brněnského sídliště Nová Líšeň, kterým následně zaslala košile s motivy barevných fasád paneláků, v nichž vybrané rodiny bydlí. Jako adresáty a odesílatele uváděla jednotlivé obyvatele sídliště, čímž vytvořila dvojice navzájem neznámých lidí. Všichni adresáti poté dostali pozvání na vernisáž v Moravské galerii. Kateřina Šedá se brání označení umělkyně, zajímají ji vztahy mezi lidmi i uvnitř nejrůznějších společenství a jejich možná změna k lepšímu.

Do výstavní dramaturgie Moravské galerie se projekt Každej pes jiná ves vrátil prostřednictvím výstavy Paneland: Největší československý experiment, která se mimo jiné věnovala i umělecké reflexi panelových sídlišť. Posléze galerie výstavní soubor Kateřiny Šedé zakoupila a nyní se dočkal vystavení v rámci dlouhodobé expozice nového umění ART IS HERE v Pražákově paláci. 

„Po třech letech od otevření expozice dochází k jejímu plánovanému posunu směrem k současnosti – prezentaci neo-avantgardních principů konfrontujeme s aktuálními uměleckými pozicemi. Zmiňované dílo Kateřiny Šedé bude v blízké době následovat například projekt Barbory Klímové Replaced z roku 2006,“ dodává šéfkurátor Moravské galerie Ondřej Chrobák.