Když se staré spojí s novým, vyroste vavřínový keř... 

La Dafne je všeobecně považována za první operu v historii. Vznikla v roce 1598 ve Florencii v kruhu umělců scházejících se v paláci hraběte Corsiho. Původní hudba Jacopa Periho a Jacopa Corsiho se nedochovala, pouze libreto založené na mýtu z Ovidiových proměn zůstalo kompletní až do našich časů. Skupina soudobých umělců tvořících pod jménem „postopera. forma“ (skladatelé Vít Zouhar *1966 a Tomáš Hanzlík *1972, režisér a výtvarník Rocc), inspirovaná myšlenkou Corsiho skupiny obnovy antického dramatu, se pokusila o volnou rekonstrukci tohoto díla, jež bylo v Brně uvedeno ve světové premiéře. Spoluautor Tomáš Hanzlík k dílu říká: „S Vítem Zouharem jsme zhudebnili již několik barokních libret oper uváděných na začátku 18. století na Moravě. Nápad přesadit tenhle koncept (skládat opery na libreta se ztracenou hudbou) do světového kontextu byl Roccův, který pak sám odjel do Benátek pro původní tisk libreta.“ V magickém světle svící vstupují pěvci s pradávným příběhem nenaplněné lásky boha Apollóna ke krásné nymfě Dafné přímo mezi diváky…

Když se staré spojí s novým, vyroste vavřínový keř... 

La Dafne je všeobecně považována za první operu v historii. Vznikla v roce 1598 ve Florencii v kruhu umělců scházejících se v paláci hraběte Corsiho. Původní hudba Jacopa Periho a Jacopa Corsiho se nedochovala, pouze libreto založené na mýtu z Ovidiových proměn zůstalo kompletní až do našich časů. Skupina soudobých umělců tvořících pod jménem „postopera. forma“ (skladatelé Vít Zouhar *1966 a Tomáš Hanzlík *1972, režisér a výtvarník Rocc), inspirovaná myšlenkou Corsiho skupiny obnovy antického dramatu, se pokusila o volnou rekonstrukci tohoto díla, jež bylo v Brně uvedeno ve světové premiéře. Spoluautor Tomáš Hanzlík k dílu říká: „S Vítem Zouharem jsme zhudebnili již několik barokních libret oper uváděných na začátku 18. století na Moravě. Nápad přesadit tenhle koncept (skládat opery na libreta se ztracenou hudbou) do světového kontextu byl Roccův, který pak sám odjel do Benátek pro původní tisk libreta.“ V magickém světle svící vstupují pěvci s pradávným příběhem nenaplněné lásky boha Apollóna ke krásné nymfě Dafné přímo mezi diváky…

Kafka, pusu na Zámek

Příští zastávka…Improvozovna! Adrenalin, vzrušení i průtrž mračen v obličeji Vás čekají v dalším pokračování našeho improvizačního seriálu. Mnoha jevišti ostřílení umělci i umělkyně Vám názorně předvedou, že improvizace nerovná se jenom Partička. Stanete se svědky i přímými účastníky večírku, jenž nezná slovo nuda. Jeden večer, tři třetiny, ale žádný hokej! Radost z nečekaných řešení dramatických situací, neotřelého humoru, i bezuzdného jevištního rošťáctví je ideálním  lékem na všemožné splíny. Přistupte blíže, naši improstrůjci v čele se strojvedoucím Romanem Blumaierem jsou tu pro Vás. Nepřipoutávejte se, jedem!

Polozapomenuté osudy muže, jehož život bolel.

Kdo by neznal Lišku Bystroušku! Půvabná vyprávění o nezbedných příhodách chytré lišky od Rudolfa Těsnohlídka. Ale co víme o je­jím autorovi? Málokdo tuší, že jeho životní příběh je plný tajemství a osobních tragédií. Celý život trpěl pocitem společenské vyděděnosti jako „rasův syn“. Bojoval s depresemi a profesním nedoceněním jako novinář. Jeho první žena zemřela za nevyjasněných okolností na sva­tební cestě v Norsku. Druhé manželství skončilo krachem. Za svého poměrně krátkého, ale nesmírně činorodého života zanechal nesmaza­telnou stopu v mnoha oblastech. Psal básně, prózu i dramata, pro děti i dospělé. Překládal z norštiny. Svými soudničkami pro Lidové noviny povýšil novinařinu na svého druhu umění. Byl vášnivým Sokolem, spe­leologem a znalcem argotu brněnského podsvětí. Založil tradici vánoč­ních stromů na náměstí Svobody, dětský domov Dagmar, objevil pro Čechy Eskymo Welzla… Polozapomenuté osudy tohoto muže, od jehož smrti loni uplynulo devadesát let a který fatálně spojil svůj život s Br­nem a jeho okolím, připomene nejnovější inscenace v rámci volného cyklu Spílání Brnu.

Polozapomenuté osudy muže, jehož život bolel.

Kdo by neznal Lišku Bystroušku! Půvabná vyprávění o nezbedných příhodách chytré lišky od Rudolfa Těsnohlídka. Ale co víme o je­jím autorovi? Málokdo tuší, že jeho životní příběh je plný tajemství a osobních tragédií. Celý život trpěl pocitem společenské vyděděnosti jako „rasův syn“. Bojoval s depresemi a profesním nedoceněním jako novinář. Jeho první žena zemřela za nevyjasněných okolností na sva­tební cestě v Norsku. Druhé manželství skončilo krachem. Za svého poměrně krátkého, ale nesmírně činorodého života zanechal nesmaza­telnou stopu v mnoha oblastech. Psal básně, prózu i dramata, pro děti i dospělé. Překládal z norštiny. Svými soudničkami pro Lidové noviny povýšil novinařinu na svého druhu umění. Byl vášnivým Sokolem, spe­leologem a znalcem argotu brněnského podsvětí. Založil tradici vánoč­ních stromů na náměstí Svobody, dětský domov Dagmar, objevil pro Čechy Eskymo Welzla… Polozapomenuté osudy tohoto muže, od jehož smrti loni uplynulo devadesát let a který fatálně spojil svůj život s Br­nem a jeho okolím, připomene nejnovější inscenace v rámci volného cyklu Spílání Brnu.