Kultura, Brno

15.3., 10:00, 19:00

Saturnin

Představte si luxusní kavárnu za nedělního dopoledne. Venku je krásný den a hostů v kavárně je málo. Už jste se nasnídali, přečetli jste všechny noviny a teď jste se v pohodě opřeli v měkkém boxu a zamyšleně se díváte na mísu koblih...

Kdo by ho neznal? Vždyť Saturnin (1942) Zdeňka Jirotky patří k nejoblíbenějším českým humoristickým románům vůbec a byl dosud přeložen například do angličtiny, němčiny, španělštiny a lotyštiny.

Okouzlující příhody pána a jeho bezmála geniálního sluhy, situované do noblesní prvorepublikové atmosféry, na českých scénách zdomácněly už dávno. V Národním divadle Brno je uvidíte v úspěšné dramatizaci Martina Vačkáře a Ondřeje Havelky a v režii hravého slovenského režiséra Jakuba Nvoty.

Na jeviště Mahenova divadla tančí v rytmu swingu nejen Saturnin, ztvárněný nositelem Ceny Thalie za rok 2013 Martinem Siničákem, ale také teta Kateřina, Milouš, dědeček, slečna Terebová a ironický pozorovatel doktor Vlach. Pobaví přitom všechny generace.

Těšit se můžete na inteligentní humor i fantastickou odvahu vzít všednost útokem – třeba koblihami. Protože jak řekl Zdeněk Jirotka: Nejtrestuhodnější formou roztržitosti je, když se lidé zapomínají radovat ze života.

16.3., 14:00

Ostrov pokladů

Hlavní hrdina našeho příběhu, chlapec Jim Hawkins, objeví v hostinci svých rodičů pozůstalost starého námořníka a v ní především mapu ostrova se záznamem o pokladu slavného pirátského kapitána Flinta. Když se to dozví místní šlechtic, zorganizuje námořní výpravu za objevením onoho pohádkového bohatství. I přes varování najme na loď jednonohého mořského vlka Johna Silvera a na jeho doporučení i další členy posádky. Je proto pouze otázkou času, kdy na lodi vypukne vzpoura… Jim a jeho přátelé jsou velmi často v přímém ohrožení života a jen statečnost, chytrost a někdy i trochu štěstí je zachraňují. Tento dobrodružný příběh plný napětí a dramatických zvratů je vyprávěn prostřednictvím chlapce, který se zásluhou prožívaných událostí mění ve výraznou osobnost. Ze souboje dobra a zla vycházejí pak pro Jima základní životní hodnoty – smysl pro spravedlnost a cit pro morální jednání. Jevištní adaptací stále oblíbeného a čteného románu chce Mahenova činohra pozvat k návštěvě divadla mladé publikum společně s rodiči i prarodiči. Ostrov pokladů přinese neopakovatelné zážitky všem!

18.3., 19:00

Petrolejové lampy

Příběh o tom, co se stane, když na sebe narazí mučivá touha a strach. Když si sestřenice vezme bratrance. Když stárnoucí dívka, o kterou nikdy muži moc nestáli, doufá, že najde lásku, rozkoš a mateřství v náručí obletovaného krasavce, který chce jenom v klidu přežít s jejími penězi a uchránit si své strašlivé tajemství. Příběh o tom, že největším lidským hrdinstvím je umět přijmout svůj osud.

Základními stavebními kameny inscenace jsou nejen nová scénická adaptace, vzešlá z pera sehraného tvůrčího tandemu ředitele Národního divadla Brno a režiséra inscenace Martina Glasera a dramaturgyně Olgy Šubrtové, strhující temporytmus a velkorysá výprava, ale především sugestivní herecké výkony Hany Tomáš Briešťanské (Štěpka Kiliánová) a Martina Siničáka (Pavel Malina).

Martin Siničák byl za ztvárnění Pavla Maliny odměněn širší nominací na Ceny Thálie, Haně Tomáš Briešťanské vynešla role Štěpky nominaci na Ceny Divadelních novin, Ceny Divadelní kritiky a Ceny Thálie. Svoji třetí nominaci proměnila ve vítězství, a je tak držitelkou ocenění za mimořádný jevištní výkon v oboru činohra - ženy.

„Haně T. Briešťanské se dostalo rolí Štěpky mimořádné herecké příležitosti, které se zhostila srovnatelně s jejím filmovým předobrazem. Divák je stržen silnou osobností protagonistky inscenace, osobností, kterou Hana T. Briešťanská tvoří expresivním obloukem od nespoutané, konvence popírající dívenky, až po osamělou, ale vnitřně pevnou ženu-manželku v nenaplněném tragickém manželství. Zůstává tak neporažená ani lidmi, ani osudem.“ (zdroj: www.ceny-thalie.cz)

22.3., 19:00

Apartmá v hotelu Plaza

Světově proslulá komedie (premiéra 1968) neméně proslulého dramatika, „amerického Molièra“, který náleží mezi nejhranější a nejplodnější autory divadelní, filmové scény 20. století. Luxusní hotelový pokoj (původní název hry Plaza Suite se volně překládá do češtiny jako Apartmá hotelu Plaza nebo Apartmá 719) je svědkem tří nezávislých příběhů dvojic, které vtipně i nemilosrdně demaskují partnerské vztahy: v příběhu prvním si chce v pokoji starší manželský pár vzpomínat na líbánky, které v něm kdysi strávil, ve druhém se úspěšný hollywoodský producent pokouší svést svou někdejší kamarádku a spolužačku a ve třetím se rodiče pokouší přemluvit dceru, jež propadla panice a uzavřela se před svatbou do koupelny.

23.3., 19:00

Saturnin

Představte si luxusní kavárnu za nedělního dopoledne. Venku je krásný den a hostů v kavárně je málo. Už jste se nasnídali, přečetli jste všechny noviny a teď jste se v pohodě opřeli v měkkém boxu a zamyšleně se díváte na mísu koblih...

Kdo by ho neznal? Vždyť Saturnin (1942) Zdeňka Jirotky patří k nejoblíbenějším českým humoristickým románům vůbec a byl dosud přeložen například do angličtiny, němčiny, španělštiny a lotyštiny.

Okouzlující příhody pána a jeho bezmála geniálního sluhy, situované do noblesní prvorepublikové atmosféry, na českých scénách zdomácněly už dávno. V Národním divadle Brno je uvidíte v úspěšné dramatizaci Martina Vačkáře a Ondřeje Havelky a v režii hravého slovenského režiséra Jakuba Nvoty.

Na jeviště Mahenova divadla tančí v rytmu swingu nejen Saturnin, ztvárněný nositelem Ceny Thalie za rok 2013 Martinem Siničákem, ale také teta Kateřina, Milouš, dědeček, slečna Terebová a ironický pozorovatel doktor Vlach. Pobaví přitom všechny generace.

Těšit se můžete na inteligentní humor i fantastickou odvahu vzít všednost útokem – třeba koblihami. Protože jak řekl Zdeněk Jirotka: Nejtrestuhodnější formou roztržitosti je, když se lidé zapomínají radovat ze života.

26.3.-27.3., 19:00

Black and White

Black and White je v podstatě moderně zpracovaná verze vlajkové lodi klasického repertoáru – Labutího jezera. Jde o titul, který patří k nejhranější baletům na světě. Naše verze, která měla velký úspěch v USA, ale reprezentuje dnešek. Jde o pokus přiblížit toto dílo mladší generaci pohledem z jiného úhlu, popřením všech tradic a vizuálním přetvořením Labutího jezera jako takového. V klasickém zpracování baletu jsou dominantní postavy balerín (hlavní dvojrole Odetta – Odílie), jde tedy hlavně o výpověď ženského elementu. V naší verzi nabízíme pohled na Labutí jezero skrze hlavní postavu, prince Siegfrida, který prochází složitou životní situací spojenou s léčbou těžkého onemocnění – rakoviny. Někdy stačí sekunda – a život se převrátí naruby. Siegfried hledá sám sebe v kráse něžného a téměř dokonalého tvora, jakým je Labuť. Stejně jako princ v klasické verzi příběhu, i on stojí před volbou. Bílá a černá… Je bílá barva opravdu tak nevinná, nebo je daleko nebezpečnější než černá? Některé kultury považují černou za mnohem předvídatelnější než bílou… Jde o to, jak věci vidíme: možná paradoxně právě to černé nám mnohem víc pomáhá uvědomit si naše směřování.

30.3., 19:00

Želary

Želary. Zapadlá horská vesnice kdesi v Beskydech, kde se život řídí proměnami tvrdé i očistné přírody. Osudy jejích obyvatel na pozadí druhé světové války a německé okupace, kdy se nepoddajným a bohabojným lidem ztrácí pod nohama svoboda. Jinou příchuť tady má láska, jiná je lidská bolest, jiné ticho po salvě ze samopalu, jinak zní v lidské duši. Čím blíž mají tamní obyvatelé k Bohu, tím víc se obnažují temné stránky jejich povah. Želary nejsou rájem na zemi, ani světem romantických gest. Jsou svědky zemitých a znepokojujících příběhů, které se proplétají jak hadi na vyhřáté zemi. Příběhů ve svém přesahu krutě soudobých. Dramatizace Doda Gombára vychází z knihy povídek Želary a novely Jozova Hanule spisovatelky Květy Legátové, což je jeden z pseudonymů brněnské rodačky Věry Hofmanové, autorky řady rozhlasových her, několika pohádek a prozaických děl. Téměř všechny její prózy prý mají své reálné předobrazy v obyvatelích horských vesnic, kde autorka působila jako učitelka. Proslavil jí však až soubor povídek Želary, který vyšel v roce 2001, ač jej napsala už čtyřicet let předtím. V roce 2002 získala za toto dílo Státní cenu. Na základě jedné z povídek, Jozovy Hanule, natočil v roce 2003 Ondřej Trojan úspěšný film s Aňou Geislerovou v roli nedostudované lékařky, členky odboje, která je nucena skrýt se v horách, ve vesnici Želary, kde mezi ní a horalem Jozou vznikne zvláštní, silné milostné pouto. Aňa Geislerová získala za ztvárnění role Elišky Českého lva, fi lm byl mj. nominován na Oscara v sekci cizojazyčných filmů.

31.3., 19:00

Marie Stuartovna

Drama Friedricha Schillera zachycuje poslední dny panovnice Marie Stuartovny. V únoru 1587 je pro Marii Skotskou příliš pozdě. Již devatenáctým rokem je vězněna Angličany. Nepomohly ani diplomatické intervence, ani politické vydírání či zákulisní intriky. Život skotské královny je doslova v rukou její sokyně, královny Anglie a Irska, její výsosti Alžběty I. Ta se rozhoduje, zda podepíše dávno připravený ortel smrti, anebo Marii udělí milost. V konfliktu dvou královen, které se ve skutečnosti nikdy osobně nepotkaly, ačkoliv o sobě navzájem věděly víc než všechno, objevil Schiller mnohovrstevnatou látku propojující boj o politickou moc, náboženský a morální konflikt, který je přiživován osobními a mnohdy čistě intimními zájmy dvou žen. Toto bohaté předivo autor proměnil v jedno z nejlepších, nejvíce citovaných a uváděných historických dramat všech dob. Smrt Marie Stuartovny byla dlouho interpretována jako oběť krásné katolické mučednice, Alžběta byla naopak chápána negativně. V Schillerově hře dojde k vyrovnání těchto dvou pohledů. Režie hry, která plasticky vykresluje dvě královny vrhající stín a půtky ambiciózních pěšáků ve stínu těchto historických figur, se zhostí brněnskému publiku dobře známý Martin Čičvák.

16.5., 19:00

Noc bláznů

Kdyby Přelet nad kukaččím hnízdem byl komedie, vypadala by asi takhle! Začínající režisér Lewis chystá svůj debut. Má nastudovat hru s herci psychiatrické léčebny v rámci jejich terapie. Jenže! Režijní ambice musí stranou ve chvíli, kdy jeden z pacientů prosadí, že budou hrát jedině Mozartovu operu Così fan tutte. A to nehledě na to, že nikdo z nich neumí zpívat, natož italsky. Pyroman, narkoman závislý na lithiu, který ke všemu nenávidí Mozarta, koktající právník, autistka… to je jen vzorek hereckého souboru, jenž začne do zkoušení projektovat své potřeby a představy a postupně vtahovat režiséra do jejich vlastní hry a životů. Nasnadě je tedy otázka: kdo je tady vlastně blázen?

17.5., 19:00

Kdo je pan Schmitt?

Jenže odpověď na tuto otázku není vůbec jednoduchá! Pátrání po ní však zaručeně vzbudí salvy smíchu a nakonec snad i malé zamyšlení nad absurditou života. Stačí jedno zazvonění telefonu a život dosud spořádaného manželského páru Bérandových se obrátí vzhůru nohama. Zvlášť, když žádnou pevnou linku vlastně nemají a nejmenují se ani Schmittovi, jak se jim snaží namluvit hlas na druhé straně aparátu. A to je prosím jen začátek. Kolotoč ztřeštěných situací a neuvěřitelných záměn se roztáčí. Nic není na svém místě. Tam, kde visel portrét tchýně, je nyní obraz psa. Klíče od bytu nepasují do zámku a na obvyklém čísle policie se hlásí taxislužba. Co dělat? Všechny dosavadní jistoty jsou rázem zpochybněny, člověk neví, čí je.

Takže pokud jste zvědaví - Kdo je pan Schmitt? - přijďte do Mahenova divadla na stejnojmennou komedii v režii Jany Kališové. V rolích manželů Bérandových uvidíte Evu Novotnou a Dušana Hřebíčka. Schválně, jakou zde najdete odpověď?!

18.5., 17:00

Čert a Káča

O čerty v českých pověstech nikdy nebyla nouze. Vždy rádi nabídli pomocnou ruku tu s postavením hráze rybníka v jižních Čechách nebo vybudováním hradu. Často se lidem podařilo ďábla přelstít a na památku toho dodnes můžeme vidět různé čertovy kameny, které zůstali, když se pekelníkovi nepodařilo splnit úkol, než zakokrhá první kohout. Pak tu jsou čerti pohádkoví, ti jsou vlastně docela sympatičtí moulové, co se snaží všechny marně obehrát v mariáši a kde komu naletí. Není divu, že se ocitli i na divadelním jevišti. Do dnešních dnů se příležitostně hraje Tylův Čert na zemi (1850) o mladém čertu Salamandrovi, který rychle přijde na to, že ošálit lidi není jen tak. Důležitou roli tu hraje Káča, nehezká a zatrpklá žena, která způsobí mnoho zlého. Káča je jednou z postav i pohádky Boženy Němcové Čert a Káča, i když ta pro Káču neskončí úplně dobře, protože ji ovčák Jirka prostě hodí i s kožichem do rybníka.

V roce 1897 přihlásil mladý učitel a spisovatel Adolf Wenig do soutěže vypsané Národním divadlem libreto Čert a Káča, které získalo první cenu. Téměř šedesátiletý Dvořák se v té době opernímu žánru příliš nevěnoval. Jakobín měl premiéru v roce 1888 a mimo přepracování Dimitrije i Jakobína, byla Dvořákova pozornost obrácena k symfonické tvorbě. I v ní však bylo snadné rozeznat Dvořákův dar pro dramatická díla a recenze na vídeňské uvedení Kytice na to přímo poukázala: Antonín Dvořák chce na scénu. Jeho symfonické básně jsou dramata bez scény, hudba bez pěvců. Přidejme k ní pěvce a opera je hotova. Snad to byl právě tento ohlas, který v Dvořákovi zase jednou vzbudil touhu po opeře. Jak přišel k libretu Čerta a Káči skladatel sám prozradil v rozhovoru:

Mistře, kdy Vás napadla myšlenka komponovati Čerta a Káču?

Tato opera má velmi originelní historii. Jednou - může to být dvě léta – potkal jsem dr. Riegra. Zastavili jsme se a dr. Rieger se mne otázal: Na čem pracujete? – Odpověděl jsem: Nu, pracuji velmi pilně. – S jasným pohledem tázal se mne dr. Rieger dále: Neměl byste chuť komponovat operu? - Zajisté, dramatická hudba mne vání. – Dr. Rieger: ředitel Šubert má libreto od svého synovce s titulem Čert a Káča. Zajímá-li Vás to, přečtěte si je. – Šel jsem k řed. Šubertovi a byl jsem libretem při čtení nemálo zaujat. Sice dobří přátelé, jako např. V. J. Novotný, jichž jsem se tázal o radu, leccos namítali a uváděli, že text nemá vůbec žádné lyriky, a sám dr. Rieger, jenž se o mou novou operu živě zajímal, shledal, že libreto v tomto směru nevyhovuje. Já jsem je však měl za originelní, mně se líbilo jako cosi zcela nového. Viděl jsem v něm spojení lidově-charakteristického s živly pohádkovými a rád jsem se zřekl lyriky, která v tomto případě mohla míti jen podřadný význam. (…) Antonín Dvořák z rozhovoru s Egonem Šamberkem.

19.5., 19:00

Čert a Káča

O čerty v českých pověstech nikdy nebyla nouze. Vždy rádi nabídli pomocnou ruku tu s postavením hráze rybníka v jižních Čechách nebo vybudováním hradu. Často se lidem podařilo ďábla přelstít a na památku toho dodnes můžeme vidět různé čertovy kameny, které zůstali, když se pekelníkovi nepodařilo splnit úkol, než zakokrhá první kohout. Pak tu jsou čerti pohádkoví, ti jsou vlastně docela sympatičtí moulové, co se snaží všechny marně obehrát v mariáši a kde komu naletí. Není divu, že se ocitli i na divadelním jevišti. Do dnešních dnů se příležitostně hraje Tylův Čert na zemi (1850) o mladém čertu Salamandrovi, který rychle přijde na to, že ošálit lidi není jen tak. Důležitou roli tu hraje Káča, nehezká a zatrpklá žena, která způsobí mnoho zlého. Káča je jednou z postav i pohádky Boženy Němcové Čert a Káča, i když ta pro Káču neskončí úplně dobře, protože ji ovčák Jirka prostě hodí i s kožichem do rybníka.

V roce 1897 přihlásil mladý učitel a spisovatel Adolf Wenig do soutěže vypsané Národním divadlem libreto Čert a Káča, které získalo první cenu. Téměř šedesátiletý Dvořák se v té době opernímu žánru příliš nevěnoval. Jakobín měl premiéru v roce 1888 a mimo přepracování Dimitrije i Jakobína, byla Dvořákova pozornost obrácena k symfonické tvorbě. I v ní však bylo snadné rozeznat Dvořákův dar pro dramatická díla a recenze na vídeňské uvedení Kytice na to přímo poukázala: Antonín Dvořák chce na scénu. Jeho symfonické básně jsou dramata bez scény, hudba bez pěvců. Přidejme k ní pěvce a opera je hotova. Snad to byl právě tento ohlas, který v Dvořákovi zase jednou vzbudil touhu po opeře. Jak přišel k libretu Čerta a Káči skladatel sám prozradil v rozhovoru:

Mistře, kdy Vás napadla myšlenka komponovati Čerta a Káču?

Tato opera má velmi originelní historii. Jednou - může to být dvě léta – potkal jsem dr. Riegra. Zastavili jsme se a dr. Rieger se mne otázal: Na čem pracujete? – Odpověděl jsem: Nu, pracuji velmi pilně. – S jasným pohledem tázal se mne dr. Rieger dále: Neměl byste chuť komponovat operu? - Zajisté, dramatická hudba mne vání. – Dr. Rieger: ředitel Šubert má libreto od svého synovce s titulem Čert a Káča. Zajímá-li Vás to, přečtěte si je. – Šel jsem k řed. Šubertovi a byl jsem libretem při čtení nemálo zaujat. Sice dobří přátelé, jako např. V. J. Novotný, jichž jsem se tázal o radu, leccos namítali a uváděli, že text nemá vůbec žádné lyriky, a sám dr. Rieger, jenž se o mou novou operu živě zajímal, shledal, že libreto v tomto směru nevyhovuje. Já jsem je však měl za originelní, mně se líbilo jako cosi zcela nového. Viděl jsem v něm spojení lidově-charakteristického s živly pohádkovými a rád jsem se zřekl lyriky, která v tomto případě mohla míti jen podřadný význam. (…) Antonín Dvořák z rozhovoru s Egonem Šamberkem.

Jméno:
E-mail:
Název akce:
Termín akce:
Místo konání:
Popis:

Informační portál pro Brno a okolí - kultura, finance, sport, obchod.

Jednička mezi portály pro Brno a okolí. Jsme s Vámi již 10 let.

Úplný kulturní přehled - u nás najdete vše, čím Brno žije!

Kultura, Brno - Divadla

Národní divadlo v Brně - Mahenovo divadlo

15.3., 10:00, 19:00

Saturnin

16.3., 14:00

Ostrov pokladů

18.3., 19:00

Petrolejové lampy

22.3., 19:00

Apartmá v hotelu Plaza

23.3., 19:00

Saturnin

26.3.-27.3., 19:00

Black and White

30.3., 19:00

Želary

31.3., 19:00

Marie Stuartovna

16.5., 19:00

Noc bláznů

17.5., 19:00

Kdo je pan Schmitt?

18.5., 17:00

Čert a Káča

19.5., 19:00

Čert a Káča

Víte o kulturní akci, která zde není?

Zprávy z kultury