Volná dramatizace jedné z Divadelních pohádek letošního jubilanta a významného brněnského rodáka Aloise Mikulky. Vlasta Špicnerová (dramatička, režisérka i osobitá herečka) obohatila předlohu zajímavým rámcem = „dnes se v divadle nehraje“. Jenže jevištní technik, garderobiérka a uklizečka s údivem zjistí, že v hledišti sedí děti. Rozhodnou se tedy, že příběh o hodné Dívčince, zlé Maceše a tajemném a trochu podivném skřítkovi Loktibradovi zahrají dětem oni sami. Scénář je vtipný a svižný, umožňuje komunikaci s dětmi a navíc samozřejmě, jak to ve správné pohádce bývá, laskavost a obětavost zvítězí nad závistí, hamižností a zlobou.

Knížka Vladislava Vančury už dávno patří k „zlatému fondu“ moderní dětské literatury a známe ji mimo jiné i jako „večerníčkový“ televizní seriál. Dřívějšího data jsou ale různé scénáře, napsané pro jevištní provedení. (Ostatně i Divadlo Radost uvádělo Kubulu – autorem scénáře byl Josef Kovalčuk – už před třiceti lety).

Současný scénář hudebníka a režiséra Tomáše Kočka obohacuje Vančurův příběh o osobitou hudební složku, děj samozřejmě zachovává. Takže zase bude chodit po světě medvědář Kuba Kubikula, se svým medvědem Kubulou, neposedou, mlsounem a nezbedou. V ukrutné zimě najdou nocleh v kovárně, kde se Kubula skamarádí s kovářovou dcerkou Lízinkou. Ale taky se „narodí“ Barbucha – strašidlo, o kterém medvědář Kubulovi vypráví, aby přestal zlobit. Jenže, jak se medvídek bál – a bál se hodně – tak z toho strachu se najednou vyklubal Barbucha a prohlásil, že když si ho ti dva vymysleli, tak už je neopustí a bude s nimi všude chodit. A tak ti tři spolu prožili všelijaká dobrodružství, na kterých se v této inscenaci budou moci spolupodílet i malí diváci. – A co bylo dál? Zůstali spolu, i s kamarádkou Lízinkou! Kubula začal chodit do školy, Kuba Kubikula se učil kovářem a Barbucha se „přečaroval“ a stal se z něho věrný a veselý psík.

Knížka Vladislava Vančury už dávno patří k „zlatému fondu“ moderní dětské literatury a známe ji mimo jiné i jako „večerníčkový“ televizní seriál. Dřívějšího data jsou ale různé scénáře, napsané pro jevištní provedení. (Ostatně i Divadlo Radost uvádělo Kubulu – autorem scénáře byl Josef Kovalčuk – už před třiceti lety).

Současný scénář hudebníka a režiséra Tomáše Kočka obohacuje Vančurův příběh o osobitou hudební složku, děj samozřejmě zachovává. Takže zase bude chodit po světě medvědář Kuba Kubikula, se svým medvědem Kubulou, neposedou, mlsounem a nezbedou. V ukrutné zimě najdou nocleh v kovárně, kde se Kubula skamarádí s kovářovou dcerkou Lízinkou. Ale taky se „narodí“ Barbucha – strašidlo, o kterém medvědář Kubulovi vypráví, aby přestal zlobit. Jenže, jak se medvídek bál – a bál se hodně – tak z toho strachu se najednou vyklubal Barbucha a prohlásil, že když si ho ti dva vymysleli, tak už je neopustí a bude s nimi všude chodit. A tak ti tři spolu prožili všelijaká dobrodružství, na kterých se v této inscenaci budou moci spolupodílet i malí diváci. – A co bylo dál? Zůstali spolu, i s kamarádkou Lízinkou! Kubula začal chodit do školy, Kuba Kubikula se učil kovářem a Barbucha se „přečaroval“ a stal se z něho věrný a veselý psík.

Volná dramatizace jedné z Divadelních pohádek letošního jubilanta a významného brněnského rodáka Aloise Mikulky. Vlasta Špicnerová (dramatička, režisérka i osobitá herečka) obohatila předlohu zajímavým rámcem = „dnes se v divadle nehraje“. Jenže jevištní technik, garderobiérka a uklizečka s údivem zjistí, že v hledišti sedí děti. Rozhodnou se tedy, že příběh o hodné Dívčince, zlé Maceše a tajemném a trochu podivném skřítkovi Loktibradovi zahrají dětem oni sami. Scénář je vtipný a svižný, umožňuje komunikaci s dětmi a navíc samozřejmě, jak to ve správné pohádce bývá, laskavost a obětavost zvítězí nad závistí, hamižností a zlobou.

Pašík, Vašík a Boubelka jsou hrdiny známé pohádky o třech prasátkách, na která si brousí zuby zlý vlk. Aby se nestala jeho kořistí, musí si postavit bezpečný domeček. A tahle původně anglická lidová pohádka je o tom, že postavit takový domeček – to chce nejenom dobrý nápad, ale taky pořádnou práci. Přijďte se podívat, který z čuníků bude nejúspěšnější. Inscenace jistě zaujme a pobaví zejména nejmenší diváky, ale i dospělý „doprovod“.

Knížka Vladislava Vančury už dávno patří k „zlatému fondu“ moderní dětské literatury a známe ji mimo jiné i jako „večerníčkový“ televizní seriál. Dřívějšího data jsou ale různé scénáře, napsané pro jevištní provedení. (Ostatně i Divadlo Radost uvádělo Kubulu – autorem scénáře byl Josef Kovalčuk – už před třiceti lety).

Současný scénář hudebníka a režiséra Tomáše Kočka obohacuje Vančurův příběh o osobitou hudební složku, děj samozřejmě zachovává. Takže zase bude chodit po světě medvědář Kuba Kubikula, se svým medvědem Kubulou, neposedou, mlsounem a nezbedou. V ukrutné zimě najdou nocleh v kovárně, kde se Kubula skamarádí s kovářovou dcerkou Lízinkou. Ale taky se „narodí“ Barbucha – strašidlo, o kterém medvědář Kubulovi vypráví, aby přestal zlobit. Jenže, jak se medvídek bál – a bál se hodně – tak z toho strachu se najednou vyklubal Barbucha a prohlásil, že když si ho ti dva vymysleli, tak už je neopustí a bude s nimi všude chodit. A tak ti tři spolu prožili všelijaká dobrodružství, na kterých se v této inscenaci budou moci spolupodílet i malí diváci. – A co bylo dál? Zůstali spolu, i s kamarádkou Lízinkou! Kubula začal chodit do školy, Kuba Kubikula se učil kovářem a Barbucha se „přečaroval“ a stal se z něho věrný a veselý psík.

Dramatizace několika příběhů z klasické knížky pro děti. Inscenace je ideální pro první návštěvu divadla právě s těmi nejmenšími diváky, kteří uvidí jak to bylo, když pejsek a kočička spolu hospodařili. Měli u lesa svůj malý domeček a tam spolu bydleli – a jednoho dne měli svátek i narozeniny – a tak se pustili do pečení dortu, jindy zase myli špinavou podlahu – a tak se urousali, že museli vyprat i sami sebe. Jindy zase našli panenku, která tence plakala a začali se o ni starat jako o svoje děťátko…

O mimořádném úspěchu této inscenace svědčí i to, že po 30 letech od premiéry je prakticky bez přerušení na repertoáru divadla.

Dramatizace několika příběhů z klasické knížky pro děti. Inscenace je ideální pro první návštěvu divadla právě s těmi nejmenšími diváky, kteří uvidí jak to bylo, když pejsek a kočička spolu hospodařili. Měli u lesa svůj malý domeček a tam spolu bydleli – a jednoho dne měli svátek i narozeniny – a tak se pustili do pečení dortu, jindy zase myli špinavou podlahu – a tak se urousali, že museli vyprat i sami sebe. Jindy zase našli panenku, která tence plakala a začali se o ni starat jako o svoje děťátko…

O mimořádném úspěchu této inscenace svědčí i to, že po 30 letech od premiéry je prakticky bez přerušení na repertoáru divadla.

Volná dramatizace jedné z Divadelních pohádek letošního jubilanta a významného brněnského rodáka Aloise Mikulky. Vlasta Špicnerová (dramatička, režisérka i osobitá herečka) obohatila předlohu zajímavým rámcem = „dnes se v divadle nehraje“. Jenže jevištní technik, garderobiérka a uklizečka s údivem zjistí, že v hledišti sedí děti. Rozhodnou se tedy, že příběh o hodné Dívčince, zlé Maceše a tajemném a trochu podivném skřítkovi Loktibradovi zahrají dětem oni sami. Scénář je vtipný a svižný, umožňuje komunikaci s dětmi a navíc samozřejmě, jak to ve správné pohádce bývá, laskavost a obětavost zvítězí nad závistí, hamižností a zlobou.

„Potkali se u Kolína“ – původně samostatný krátkometrážní snímek (1965) Břetislava Pojara. Později navazují další díly a vzniká seriál „Pojďte pane, budeme si hrát“. Divadlo Radost získalo souhlas k převedení příběhů dvou medvědů – jednoho vychytralého a druhého dobráckého – do jevištní podoby. Všechno také začíná u Kolína. V malém nádražním kině dva hudebníci čekají na vlak a stanou se spoluhráči medvědích nápadů, proměn, škorpení i příhod.

Věřme, že rozmanité výtvarné i scénické možnosti loutkového divadla osloví malé i velké diváky bohatou imaginací a smyslem pro vizuální vtip tak, jako tomu bylo u stěžejního díla Břetislava Pojara.

Volná dramatizace jedné z Divadelních pohádek letošního jubilanta a významného brněnského rodáka Aloise Mikulky. Vlasta Špicnerová (dramatička, režisérka i osobitá herečka) obohatila předlohu zajímavým rámcem = „dnes se v divadle nehraje“. Jenže jevištní technik, garderobiérka a uklizečka s údivem zjistí, že v hledišti sedí děti. Rozhodnou se tedy, že příběh o hodné Dívčince, zlé Maceše a tajemném a trochu podivném skřítkovi Loktibradovi zahrají dětem oni sami. Scénář je vtipný a svižný, umožňuje komunikaci s dětmi a navíc samozřejmě, jak to ve správné pohádce bývá, laskavost a obětavost zvítězí nad závistí, hamižností a zlobou.

„Potkali se u Kolína“ – původně samostatný krátkometrážní snímek (1965) Břetislava Pojara. Později navazují další díly a vzniká seriál „Pojďte pane, budeme si hrát“. Divadlo Radost získalo souhlas k převedení příběhů dvou medvědů – jednoho vychytralého a druhého dobráckého – do jevištní podoby. Všechno také začíná u Kolína. V malém nádražním kině dva hudebníci čekají na vlak a stanou se spoluhráči medvědích nápadů, proměn, škorpení i příhod.

Věřme, že rozmanité výtvarné i scénické možnosti loutkového divadla osloví malé i velké diváky bohatou imaginací a smyslem pro vizuální vtip tak, jako tomu bylo u stěžejního díla Břetislava Pojara.