„Potkali se u Kolína“ – původně samostatný krátkometrážní snímek (1965) Břetislava Pojara. Později navazují další díly a vzniká seriál „Pojďte pane, budeme si hrát“. Divadlo Radost získalo souhlas k převedení příběhů dvou medvědů – jednoho vychytralého a druhého dobráckého – do jevištní podoby. Všechno také začíná u Kolína. V malém nádražním kině dva hudebníci čekají na vlak a stanou se spoluhráči medvědích nápadů, proměn, škorpení i příhod.

Věřme, že rozmanité výtvarné i scénické možnosti loutkového divadla osloví malé i velké diváky bohatou imaginací a smyslem pro vizuální vtip tak, jako tomu bylo u stěžejního díla Břetislava Pojara.

Volná dramatizace jedné z Divadelních pohádek letošního jubilanta a významného brněnského rodáka Aloise Mikulky. Vlasta Špicnerová (dramatička, režisérka i osobitá herečka) obohatila předlohu zajímavým rámcem = „dnes se v divadle nehraje“. Jenže jevištní technik, garderobiérka a uklizečka s údivem zjistí, že v hledišti sedí děti. Rozhodnou se tedy, že příběh o hodné Dívčince, zlé Maceše a tajemném a trochu podivném skřítkovi Loktibradovi zahrají dětem oni sami. Scénář je vtipný a svižný, umožňuje komunikaci s dětmi a navíc samozřejmě, jak to ve správné pohádce bývá, laskavost a obětavost zvítězí nad závistí, hamižností a zlobou.

Jája a Pája je původně animovaný televizní seriál a Divadlo Radost získalo povolení autorů scénáře, převést příběhy do jevištní podoby. V malé chalupě bydlí vysloužilý námořník děda Lebeda, se svými vnuky Jájou a Pájou. Jejich každodenní dobrodružné příhody a radosti se jim snaží často narušit a pokazit mazaný, závistivý a lakomý soused Krkovička. Naštěstí je tu ale zkušený a moudrý děda Lebeda, který si vždycky ví rady, jak na něj vyzrát. Takže tím napáleným je nakonec hamižný a nepřejícný soused…

Příběhem jednoho roku (epizody se odehrávají na jaře, v létě, na podzim a končí v zimě), budou diváky provázet zpívající a hrající hasiči Fanda a Láďa a nebude chybět ani sousedka Mráčková, papoušek dědy Lebedy, paličatá koza a další postavy příběhů.

Další z řady inscenací „od deseti do sta let“. Beatles aneb Žlutá ponorka je pozvánkou do šedesátých let 20. století, kdy svět sice rozdělovala „železná opona“, ale kdy zároveň došlo k politickému a společenskému uvolnění a kdy se bořily mnohé zavedené zvyklosti a tradice. K symbolům doby patřily dlouhé vlasy, krátké sukně, květiny, kytary a – The Beatles. Georg, Ringo, Paul a John tehdy skutečně „hýbali světem“. V Radosti jejich cesta se Žlutou ponorkou a především s jejich hranou a zpívanou hudbou zavede mladé diváky do let, kdy se „něco zkusilo a něco změnilo“ – a ti starší si mohou připomenout, že prožili dobu, která byla inspirující a zanechala mnoho nesmazatelných stop. Scénář k inscenaci, který připomíná mnohé klíčové události i osobnosti tohoto období a zajímavou, mnohdy velmi humornou formou přináší spoustu informací by mohl docela dobře mít podtitul „Encyklopedické heslo 60. let“. Dominantní složkou je pochopitelně hudba slavné skupiny.

Další z řady inscenací „od deseti do sta let“. Beatles aneb Žlutá ponorka je pozvánkou do šedesátých let 20. století, kdy svět sice rozdělovala „železná opona“, ale kdy zároveň došlo k politickému a společenskému uvolnění a kdy se bořily mnohé zavedené zvyklosti a tradice. K symbolům doby patřily dlouhé vlasy, krátké sukně, květiny, kytary a – The Beatles. Georg, Ringo, Paul a John tehdy skutečně „hýbali světem“. V Radosti jejich cesta se Žlutou ponorkou a především s jejich hranou a zpívanou hudbou zavede mladé diváky do let, kdy se „něco zkusilo a něco změnilo“ – a ti starší si mohou připomenout, že prožili dobu, která byla inspirující a zanechala mnoho nesmazatelných stop. Scénář k inscenaci, který připomíná mnohé klíčové události i osobnosti tohoto období a zajímavou, mnohdy velmi humornou formou přináší spoustu informací by mohl docela dobře mít podtitul „Encyklopedické heslo 60. let“. Dominantní složkou je pochopitelně hudba slavné skupiny.

Pašík, Vašík a Boubelka jsou hrdiny známé pohádky o třech prasátkách, na která si brousí zuby zlý vlk. Aby se nestala jeho kořistí, musí si postavit bezpečný domeček. A tahle původně anglická lidová pohádka je o tom, že postavit takový domeček – to chce nejenom dobrý nápad, ale taky pořádnou práci. Přijďte se podívat, který z čuníků bude nejúspěšnější. Inscenace jistě zaujme a pobaví zejména nejmenší diváky, ale i dospělý „doprovod“.

Scénická adaptace knihy, která patří k základnímu fondu české humoristické literatury pro mládež i pro dospělé. Půvabné a humorné vyprávění Petra Bajzy, jehož tatínek má obchod v malém městě. Péťa kamarádí s Antonínem Bejvalem, Čeňkem Jirsákem, Edou Kemlinkem, a Zilvarem z chudobince. Je jich tedy pět. Zažívají spolu mnohá dobrodružství ve škole, v kině, při potyčkách s Habrováky a častých rošťárnách, za které inkasují kázání i pohlavky dospělých. Kromě tatínka a maminky Bajzových nebudou ani v naší inscenaci chybět služka Kristýna, zvaná Rampepurda, Péťův bratr Láďa, cukrář Svoboda a jeho dcerka Evička, ale ani protivní manželé Vařechovi (Péťův strýc a teta), nebo pan Fajst.

Představení hrajeme s velkým ohlasem před téměř pokaždé vyprodaným hledištěm. Baví se stejně děti i dospělí, protože jde tak trochu i o návrat do dětství.

Jevištní podoba známé knížky – příběhů Macha a Šebestové, žáků 3.b. Nechybí ani spolužáci Kropáček, Pažout a Horáček, paní Kadrnožková, pes Jonatán, paní učitelka – a mnozí další. A samozřejmě uvidíte, jak to bylo s kouzelným utrženým sluchátkem, jak bojovali s Kropáčkovou angínou a budete svědky i přepadení piráty na dobrodružném výletě.

Jája a Pája je původně animovaný televizní seriál a Divadlo Radost získalo povolení autorů scénáře, převést příběhy do jevištní podoby. V malé chalupě bydlí vysloužilý námořník děda Lebeda, se svými vnuky Jájou a Pájou. Jejich každodenní dobrodružné příhody a radosti se jim snaží často narušit a pokazit mazaný, závistivý a lakomý soused Krkovička. Naštěstí je tu ale zkušený a moudrý děda Lebeda, který si vždycky ví rady, jak na něj vyzrát. Takže tím napáleným je nakonec hamižný a nepřejícný soused…

Příběhem jednoho roku (epizody se odehrávají na jaře, v létě, na podzim a končí v zimě), budou diváky provázet zpívající a hrající hasiči Fanda a Láďa a nebude chybět ani sousedka Mráčková, papoušek dědy Lebedy, paličatá koza a další postavy příběhů.

Volná dramatizace jedné z Divadelních pohádek letošního jubilanta a významného brněnského rodáka Aloise Mikulky. Vlasta Špicnerová (dramatička, režisérka i osobitá herečka) obohatila předlohu zajímavým rámcem = „dnes se v divadle nehraje“. Jenže jevištní technik, garderobiérka a uklizečka s údivem zjistí, že v hledišti sedí děti. Rozhodnou se tedy, že příběh o hodné Dívčince, zlé Maceše a tajemném a trochu podivném skřítkovi Loktibradovi zahrají dětem oni sami. Scénář je vtipný a svižný, umožňuje komunikaci s dětmi a navíc samozřejmě, jak to ve správné pohádce bývá, laskavost a obětavost zvítězí nad závistí, hamižností a zlobou.

„Potkali se u Kolína“ – původně samostatný krátkometrážní snímek (1965) Břetislava Pojara. Později navazují další díly a vzniká seriál „Pojďte pane, budeme si hrát“. Divadlo Radost získalo souhlas k převedení příběhů dvou medvědů – jednoho vychytralého a druhého dobráckého – do jevištní podoby. Všechno také začíná u Kolína. V malém nádražním kině dva hudebníci čekají na vlak a stanou se spoluhráči medvědích nápadů, proměn, škorpení i příhod.

Věřme, že rozmanité výtvarné i scénické možnosti loutkového divadla osloví malé i velké diváky bohatou imaginací a smyslem pro vizuální vtip tak, jako tomu bylo u stěžejního díla Břetislava Pojara.

„Potkali se u Kolína“ – původně samostatný krátkometrážní snímek (1965) Břetislava Pojara. Později navazují další díly a vzniká seriál „Pojďte pane, budeme si hrát“. Divadlo Radost získalo souhlas k převedení příběhů dvou medvědů – jednoho vychytralého a druhého dobráckého – do jevištní podoby. Všechno také začíná u Kolína. V malém nádražním kině dva hudebníci čekají na vlak a stanou se spoluhráči medvědích nápadů, proměn, škorpení i příhod.

Věřme, že rozmanité výtvarné i scénické možnosti loutkového divadla osloví malé i velké diváky bohatou imaginací a smyslem pro vizuální vtip tak, jako tomu bylo u stěžejního díla Břetislava Pojara.

Inscenace, která je určená pro velmi komorní hrací prostor na scéně Muzea loutek (kapacita cca 40 diváků). Známé a dodnes velmi oblíbené Hrubínovy verše, říkadla a pohádky jsou tematicky komponované do čtyř ročních období. Je jaro, narodí se malý Kubík a prožívá svůj první rok života a samozřejmě si zároveň „osahává“ svět kolem sebe, seznamuje se s lidmi, zvířátky, stromy i květinami i zajímavými věcmi. Tatínek a maminka mu také zahrají čtyři veršované pohádky: O Koblížkovi, Červenou Karkulku, Kuřátko a obilí a o Palečkovi a jeho kamarádech. Protože se všechno odehrává „na krok“ od publika, jde o velmi kontaktní inscenaci, přitažlivou zejména pro nejmenší diváky. Velký význam má i výtvarná a hudební složka inscenace. Je to představení velmi vhodné pro první návštěvu divadla.

Inscenace, která je určená pro velmi komorní hrací prostor na scéně Muzea loutek (kapacita cca 40 diváků). Známé a dodnes velmi oblíbené Hrubínovy verše, říkadla a pohádky jsou tematicky komponované do čtyř ročních období. Je jaro, narodí se malý Kubík a prožívá svůj první rok života a samozřejmě si zároveň „osahává“ svět kolem sebe, seznamuje se s lidmi, zvířátky, stromy i květinami i zajímavými věcmi. Tatínek a maminka mu také zahrají čtyři veršované pohádky: O Koblížkovi, Červenou Karkulku, Kuřátko a obilí a o Palečkovi a jeho kamarádech. Protože se všechno odehrává „na krok“ od publika, jde o velmi kontaktní inscenaci, přitažlivou zejména pro nejmenší diváky. Velký význam má i výtvarná a hudební složka inscenace. Je to představení velmi vhodné pro první návštěvu divadla.