Veveří

Veveří - pohled od přehrady

Třetí brněnský hrad, který přímo volá po naší pozornosti. Bohužel se mu jí v posledních několika desetiletích nikterak nedostávalo a ani dnes se lidé ve svém konání nepřetrhnou. Majestátný hrad, kdysi tak významný, dnes chátrá i díky tomu, že je tak trochu z ruky, není každý den všem na očích a nesídlí v něm některá významná instituce, tak jako je tomu třeba v případě Špilberku. I přes to všechno se dnes hrdě tyčí nad údolím bývalé obce Kníničky a tiše, zahloubán do své historie trpí zápachem z rozkvetlé přehrady, která místo toho aby k němu přiváděla pozornost a davy turistů, tiše jako v zrcadle odráží jeho obraz ve své zelené hladině.

Založení hradu

Vstupní věž příhrádku, dnes hlavní vchod

Za nejstarší část původně zeměpanského hradu byla považována mohutná románská hranolovitá věž mírně lichoběžníkovitého průřezu nazývaná „donjon“, na východním výběžku skalnatého ostrohu. Současné nejnovější archeologicko-historické výzkumy však posunují nejstarší část hradu spíše k severozápadu (dnes část s břitovou věží) a to za předpokladu, že veškeré starší fáze byly převrstveny při rozsáhlé výstavbě v následujících obdobích a jejich přítomnost lze odhalit až při důkladné archeologické prospekci.

O samotném založení hradu se vypráví několik pověstí v čele s tou nejznámější o brněnském knížeti Kunrátovi, který na lovecké výpravě usnul a zdál se mu sen o krásném hradu na vysoké skále. Po probuzení začal pronásledovat davy veverek až na vysokou skálu. Tam se mu tak zalíbilo, že zde nechal zbudovat hrad a protože jej na místo přivedly veverky, dal mu jméno Veveří.

K této legendě se ale znalec veverských dějin a autor knihy Paměti panství veverského farář z Veverské Bítýšky Karel Eichler staví skepticky. O samotném autorovi Veverského rukopisu, v němž se pověst uvádí, se Eichler vyjadřuje, že: „pisatel slyšel trávu růst a komáry kašlat.“ Jak to s Veveřím bylo doopravdy, je dnes zamlženo mlčením historických pramenů. Jedno je ale jisté. Hrad Veveří založil zeměpán. A to nikoli proto, aby měl kde spočinout při svých vyjížďkách a loveckých kratochvílích v hlubokých veverských lesích, ale jako správní sídlo ohromného panství, které se kolem Veveří rozkládalo. Jeho rozloha se sice v průběhu let měnila, podle toho kolik z něj zeměpán věnoval, prodal, propůjčil, nebo naopak co sám jakýmkoli způsobem získal. Přesto však jádro celého panství zůstávalo stabilní a výnosy z něj pokrývaly každodenní potřeby hradu a dalších důležitých zřízení panství. Zdaleka největším majetkem náležícím k Veveří byl lesní a pozemkový fond, představovaný hodnotou obdělávaných polí, luk, zahrad, pastvin aj. Kromě nich ke hradu patřila také spousta technických zařízení jako mlýny, pily, pivovary a podle vhodných přírodních podmínek i hamry, lomy nebo zpracovatelské dílny.
Nezanedbatelnou položkou byly i finanční částky z většinou klášterních panství, která takto platila za ochranu, kterou jim hrad poskytoval před různým protivenstvím.

Na samém konci 19.stol, tedy v době závěrečné etapy Veversko-Říčanského panství, k němu například náleželo: 551 ha polí, 264 ha pastvisek, 4 643 ha lesů. Panství zasahovalo do tří soudních okresů: Tišnovského, Brněnského a Ivančického. Svazkem poddanským s ním byly např. svázány Veverská Bítýška, Bosonohy, Kníničky(dnes zatopené přehradou), Komín nebo Říčany. Jak už jsme řekli, zdaleka největší fond se týkal lesů a jejich obyvatel – zvěře. Opět pro ilustraci o bohatosti zdejších lesů uvádíme výkaz ulovené tzv. užitečné zvěře z roku 1890. Tehdy bylo uloveno: 9 988 kusů zvěře z toho: 19 jelenů, 76 srnců, 2 290 zajíců, 256 králíků, 765 bažantů, 5831 koroptví, 51 kusů jiné pernaté zvěře a tzv. škodné pak 5 237 kusů. A že přitom nebyly lesy zcela vypleněny, je jasné. Ostatně lesy byly velmi přísně chráněny a pytláky čekal trpký osud. Přistižený pytlák byl odveden za rekruta, nebo dokonce odsouzen až do smrti na galeje. Tedy žádné pokuty a výhružky. Dokonce se nesmělo ani používat mladých stromků jako podklad na vozík s dřívím. Kdo by takové jednání udal, ještě dostal spropitné.

Pán z Veveří

Veveří i hradní most a břitová věž

Jak už jsme hned v úvodu řekli, Veveří byl od počátku zeměpanský hrad, takže majitelem byl až do 30.let 16.stol výlučně jeden zeměpán. Tedy až na krátké epizody v jeho dějinách, kdy byl hrad poskytnut jako zástava. Na samém počátku byla majiteli zřejmě i údělná knížata brněnská.To bychom museli ovšem přijmout fakt, že dějiny Veveří sahají až za rok 1197, kdy bylo ze tří moravských údělů vytvořeno markrabství moravské v čele s jediným pánem-markrabětem nebo králem. To v době, kdy Morava samostatná markrabata neměla. A dokonce i po roce 1531, kdy se Veveří dostalo definitivně do šlechtických rukou, ve kterých bylo až do roku 1926, kdy poslední majitel hradu z rodu de Forestiů přenechal panství Československému státu, udával určitý směr vývoje a událostí vždy jen jeden majitel. I on však měl stejně jako zeměpán v čele hradní správy svého zástupce, protože i on jen málokdy trvale na hradě osobně sídlil.

V době druhé světové války na hradě sídlila německá armáda a z toho důvodu byl hrad na konci války silně poškozen. Po opravě, zde v padesátých letech sídlilo lesnické učiliště a od roku 1972 patřil hrad Vysokému učení technickému v Brně. Dnes hrad spravuje Památkový ústav v Brně ve spolupráci s občanským sdružením Hrad Veveří, které se snaží o celkovou rekonstrukci a plnohodnotné využití rozsáhlého hradního areálu.

Pevnost

Veveří, kromě toho, že byl správním místem, sloužil i k obranným účelům. Ostatně i tuto svoji úlohu plnil dokonale. Pravda, obranné prvky hradu trošku omezovaly pohodlí pro pobyt, ale i tento nedostatek se časem vyřešil.

V minulosti bylo Veveří několikrát obléháno a vždy na to doplatilo-jak jinak-přilehlé panství. Vojáci se totiž s okolím hradu nijak nemazlili a když měli už tu možnost, drželi se zásady „když se kácí les, tak létají třísky“. Dokonce i tady najdeme pár zaručeně pravdivých pověstí. Jedna z nich, jak tvrdí náš známý Veverský rukopis, vypráví, kterak se hrad dostal koncem 14.stol do rukou loupeživých rytířů Přibíka Batelovského a zejména Jana Kunštátského z Jevišovic, jemuž se říkalo „Suchý čert“. Proč? To netuším.

Oba měli dokonce jako správní loupeživí rytíři přepadat se svými kumpány pocestné a plenit přilehlé obce. Jejich kariéra však záhy skončila i přičiněním odvážných Brňanů, kteří markraběti Joštovi pomohli hrad dobýt zpět a markrabě pověsil na dubech nejen Přibíka, ale i jeho 40 spoluviníků, z nichž mnozí pocházeli ze šlechtických rodů.

Historka je ale zjevně míněna jako příspěvek pro větší slávu hradu. Ve skutečnosti se totiž událost stala o několik desetiletí dříve, v r. 1401, když si Přibík i „Suchý čert“ troufli na jakousi blokádu města Brna, využívaje přitom nepřítomnosti markraběte Jošta. Obsadili tehdy opevněné kostely ve Šlapanicích, v Měníně a také skutečně jeden hrad. Jenže ne Veveří, ale Lelekovický. Tohle si pochopitelně Brňané nenechali líbit a spolu s oddíly tzv. zemské hotovosti opevněné body dobyli zpět. I popravy se udály. Tehdy bylo na 56 zajatců šlapanické družiny popraveno. I když ne na dubech ale na klasických šibenicích.

S dalšími příhodami o obléhání Veveří je tomu zrovna tak. Bohužel historické prameny o tom mlčí a interpretace historických zkazek je potřeba upravit na patřičnou míru. Jediné období, kdy byl hrad pleněn, pochází z 18.století, kdy na nedostatečně chráněný hrad vnikly jednotky pruské armády a hrad okupovaly několik dní. Nepotvrzené zprávy se zmiňují o bájných podzemních prostorách, které využili vojáci k průniku do hradu. Naštěstí pobyt vojáků netrval tak dlouho, aby hrad zpustošili úplně.

Kostelík nanebevzetí Pany Marie na Veveří

veverská Kaple Matky Boží

Nedaleko dnešní hlavní příjezdové cesty k Veveří stojí malá kaplička, jejíž dějiny sahají ještě před samotný hrad Veveří.

S největší pravděpodobností totiž byla součástí zeměpanského dvorce, který byl postupem času již nevyhovující vzhledem k nárokům na správu zeměpanského majetku.
Samotná kaple měla ovšem ještě jiný, důležitější význam. Plnila úkol duchovního centra osídlení zeměpanského území. Kostelík byl od samého počátku obdařen farním právem, a proto ho obklopoval hřbitov, který přijímal zesnulé i ze vzdálenějšího okolí. S tím souvisí i myšlenka, zda je možné, aby pod kostelíkem byla krypta pro ukládání ostatků vysoce postavených osobností. Tato možnost se ale zdá nepravděpodobná, neboť kostelík stojí na skalnatém podloží a dosavadní výzkumy žádné chodby neobjevily. Což také vyvrací legendu o sochách apoštolů z ryzího stříbra v životní velikosti, které sem měli donést rytíři templářského řádu. Ovšem už samotný fakt stěhování tak těžkých soch ve stísněných prostorách se zdá být nemožný. Kromě toho templáři ani v roce 1306, kdy měli sochy přepravovat, hrad nevlastnili.

Kaplička prošla během let několika změnami, které výrazně změnily její vzhled. Někdy v polovině 15 stol., byla ke kapli přistavěna z jižní strany kaple nová, sloužící dnes jako sakristie. Půdorys obou kaplí v té době odpovídal písmenu L. Symetrickou podobu jí opět vrátila přístavba další kaple, někdy z přelomu 15. a 16.stol., která dnes tvoří vstupní prostor do kaple.
Nad tímto vchodem je umístěn románský portálek zobrazující pravděpodobně dva lvy, skloněné ke kříži se symboly slunce a měsíce. Portál zjevně není původní, ovšem odkud a kdy se tu vzal dnes již nezjistíme. Je to jedna z veverských záhad, kterou se dnes asi už nepodaří odhalit. Ostatně o hradu Veveří vůbec historické prameny výrazně mlčí. Snad i proto je dnes pramálo literatury o samotném hradu i této kapličce.

Ve veverské kapli Matky Boží, je rovněž umístěna kopie vzácného obrazu Veverské Madony, jehož originál byl odtud odvezen v roce 1938 a je uložen v národní galerii v Praze. Autorem obrazu je pravděpodobně z Mistr Vyšebrodského oltáře. Autorem kopie je akad. mal. Vladimír Terš.

zpracoval Robert Žďárský

---

Zdroje:

• Flodrová Milena, Hrad Veveří vypráví, Brno 2002
• Flodrová Milena, Veverská kaple Matky Boží aneb kostelík Nanebevzetí Panny Marie na Veveří, Brno 2002
• Bolina-Doležel- Fedor-Sadílek, K otázkám stavebního vývoje hradu Veveří ve středověku Castellogica bohemica 2002 8, Praha
• Šrámková Marta, Veveří v pověstech a zkazkách, Brno 2001
• Dacík Tomáš, Hrad Veveří- mýtus, historie a skutečnost, Brno 2000